Každé dívce se zdá, že hruď babičky přetéká nemyslitelným bohatstvím. Také jsem si myslel, že skrývá poklady. Ale když jsem dozrál, uvědomil jsem si, že hruď mé staré ženy je chudá a uchovává pečetě prožitého utrpení a ztráty...
Každé dívce připadá maminčin šatník jako poklad a babiččina truhla je „čtvercový“ poklad.
Dobře si pamatuji, jakou radost mi udělalo zkoušení maminčiných šatů, ale když jsem viděla „babiččinu hruď“, maminčiny šaty prostě přestaly existovat.
Bylo to kouzlo...
I když tam nebyla žádná truhla. Všechno nevýslovné bohatství spočívalo v obrovské babiččině pohovce. Jeho víko se otevřelo s monstrózním zvukem, který připomínal povzdech unaveného slona.
V břiše tohoto „obra“ byly ručně vyšívané ubrousky, krepdešínové šaty a střihy a dokonce i černá krajka.
Byly tam kusy hrubého hedvábí, které vypadalo jako plátno, a čínský satén, který vypadal jako pravý satén. Některé kusy byly zakoupeny před říjnovou revolucí v roce 1917. Mluvila o tom razítka na vnitřní straně.
Ze saténu jsem si začátkem 90. let minulého století ušila letní šaty. Vydržel několik sezón a vydržel desítky praní. Chudinka byla místy skoro prošlá, ale lesk a sytou barvu si zachovala až do posledního dne.
Krajka byla nejvíc. Byly to velké ručně vyráběné krajkové šátky s korálkovými bordurami. Krajka tlustá a hrubá, krajka tenká jako blázen, úzká a široká, drahá a velmi levná...
V dětství mi připadalo záhadné, že všechny krajky ve sbírce mé babičky jsou černé. Myslel jsem, že je to smutek pro její zesnulé rodiče a bratry. Zdálo se mi, že tyto krajky nesou otisk všech smutných životních příběhů naší rodiny: o hladomoru, válce, evakuaci, tyfu, represích...
Babička říkala, že v hladových letech lze krajky a hedvábí vyměnit za chléb, a proto se o ně, stále čekajíc na hladová léta, starala. Jak jinak? Vždyť jí i mé matce nejednou zachránili život.
Bohužel bílá krajka prostě neobstála ve všech životních zkouškách, kterými moje rodina prošla – zežloutly a ušpinily se. Černá si ale zachovala barvu.
Opět třídím, co zbylo z pokladů babiččiny truhly, a vzpomínám na Ji, malou stařenku v černé krajce.
Připojte se k mé komunitě na Viberu...
